LOV KAPRŮ NA JEZEŘE BLED

BLED!
Když se řekne slovo Bled mnozí pořádně neví o co se jedná, ovšem mezi rybáři a hlavně mezi kapraři je to jedna z životních met, kterou si chtějí splnit. Mít fotku kapra z jezera Bled, ještě navíc v pozadí magický kostel, je zkrátka něco co chce mít každý rybář ve svém albu.
Možnost rybařit na tomto jezeře je opravdu splněný sen a já jsem opravdu šťastný, že se mi to letos podařilo.
Na této výpravě opět nechyběla ani moje rodinka, rozšířená o Verči rodiče a bráchu. Měl být se mnou ještě kamarád Martin, který bohužel ze zdravotních důvodů nemohl jet. (Ať si brzy zase fit kamaráde).
Pojali jsme to na půl s ´´normální´´ :) dovolenou. Já rybařil, zbytek rodiny výletil. 😀
Termín lovu jsem získal pro polovinu srpna. Vyrazili jsme už o dva dny dříve, mohli jsme si tak užít společné chvíle a seznámit se s touto specifickou vodou i okolím.
Čtvrtek kolem poledne přijíždíme na místo, jdeme rovnou k vodě. Viděl jsem tisíc fotek a videí, slyšel tolik příběhů a četl mraky článků, ale vidět takové místo na vlastní oči to posunulo ještě na vyšší level. Okolní příroda působí doslova, jak to nazvala Verča, Jurský park :). Všude hory porostlé hustým lesem a uprostřed všeho obří vodní plocha. Křišťálově čistá voda a první zahlédnutí života pod vodou. To byly první okamžiky, které ve mě vyvolaly nekončící nadšení. Nemohl jsem se dočkat až nahodím.
V pátek si přivstávám, beru kolo a jedu na první obhlídku jezera. Doufal jsem že potkám i nějaké rybáře a poptám tak další info. Kupodivu nikdo u vody neseděl. Jen na jedné pramici dráždili sumce.
S raním klidem si vychutnávám první probouzení okolní přírody, navštěvuji slavná místa a povídám si s vodou co mi tak asi nadělí.
Odpoledne jsme s rodinkou vyrazili na procházku kolem celého jezera a já si tak můžu tvořit první plány odkud nahodím.
Večer připravuji poslední drobnosti, naložený vozejk nakládám do dodávky. Vše připraveno! Teď už stačí počkat jen pár hodin a jde se na to. Nedočkavostí nemůžu spát. 3:30 budík. Nebyl potřeba. Už jsem stejně koukal a čekal až se probere sám 🙂
Verči táta se nabídl, že mě ráno bude vozit. Což mi dost ulevilo, protože 3,5km na místo nebyl zrovna kousek.
Vyrážíme!
Na autobusové zastávce vykládám vozejk z auta, mávnu na pantátu a padím rovnou na místo. Všichni mě strašili že tam bývá boj o místo. Přidávám proto ještě do kroku. Pomalu míjím první top místa, ale po rybářích ani stopy. Modlil jsem se ať zrovna nesedí na mém prvním vytipovaném fleku. Nikdo tam nebyl, vše rychle rozbaluji, připravuji věci na první nához. V tom se rázem zastavuji. Prut nad hlavou, koukám na teprve probouzející se vodu a v tom si uvědomuji jak výjimečný moment to pro mě je. Těžko se to popisuje, ale když něco dlouho sledujete, toužíte po tom a najednou stojíte před tím posledním krokem. Je to moment, který vám potvrdí, že to za to stojí, moment který ve mě zůstane opravdu navždy!
Když jsem nahodil a sedl si, cítil jsem se už jako vítěz. Můj cíl byl samozřejmě jakýkoliv kapr z jezera Bled, ale v tu chvíli jsem nic takového nepotřeboval. Jen já, voda a příroda. Ovšem postupem času přicházelo to další očekávané napětí. Kdy to pípne? Co bude na konci?
Ještě než se dostanu k první akci, povím něco o přípravě a taktice, kterou jsem zvolil.
Zásadní pravidlem bylo že se nemůže vůbec krmit. Věřil jsem ale atraktivitě produktů z garáže, kterou jsem si během letošního roku několikrát potvrdil. Sebou jsem vzal bez váhání chilli fishku a craba. Tohle duo mi přineslo v letošním roce zatím nejvíc radosti, proto to byla volba číslo jedna. Do rezervy jsem vzal jahodu a testovanou euforii, která v sobě nese něco co prostě miluju. A milují to i kapři 🙂
Na to že bylo zakázané krmení, vezlo se v autě kolem 20kg pelet a bolies. Info bylo, že se sice dá krmit potají, ovšem nechtěl jsem nic porušovat hned první den, ale být připraven na vše není na škodu.
Připravil jsem si pro začátek do krabiček 4mm peletky fishky a craba do PVAčka. Začal jsem svojí klasikou 14mm peleta chilli fishky obalená v těstě + kapka esence. Další kombinace 16mm vyváženka craba s popkou stejné příchutě.
A výsledek??
Po dvou hodinách přichází první zvláštní záběr jak jinak než na chilli fishku. Lítalo to nahoru dolů, beru prut do ruky, cítím šílené kopání. Věděl jsem, že tohle kapr nebude. Doma když jsem sbíral informace, tak jedna z nich byla pstruzi a sumci. V jezeře jich žije opravdu velké množství a občas umí znepříjemňovat cílené rybaření za kapry.
Po chvilce se v čisté vodě objevuje stříbrný záblesk a mě je jasné co mám na háčku.
Nádherný pstruh, jak z hračkárny. 🙂 Neměl jedinou chybičku. První rybu a fotku s pozadím kostela jsem si sice vysnival jinak i tak jsem měl velkou radost. Pořád to byla první ryba z této vody.
Ovšem netušil jsem jak je budu v budoucích pár hodinách a dnech proklínat.
Než vám povím o pstruzích, kteří mi dali dost zabrat, rád bych se také zmínil o dění na břehu či na vodě.
Sobota byl navíc státní svátek ve Slovinsku a to znamenalo, že se snad všichni musí modlit.🙂 Ráno už kolem šesté vyjeli narvané pletny rovnou ke kostelu. Po odehrání rituálů pak zvonily všechny zvony v okolí asi hodinu. To bylo to nejmenší. To že na břehu kolem mě budou chodit tisíce lidí na to jsem byl také připraven. Ovšem provoz na vodě byl hlavně o víkendu až extrémní. I na to si člověk dokázal postupem času zvyknout. Bylo to holt jen o brzkém ránu a klidném večeru. Jenže! To by nesměli každý večer kolem 9h kdy už se zkrátka čekal klid, vyjet na průhledných kanojích a se silně svítícím modrým světlem do vody, skupinky turistů na večerní plavbu kolem kostela. Akce trvala cca až do třičtvrtě na deset večer.
Doba lovu končila ve 23h, což mi nedávalo už moc času na chytání v naprostém klidu. Který byl celkem zásadní pro úspěch na této vodě.
Zprávy od lidí co na toto jezero jezdí pravidelně se shodovali, že se nejvíce daří dělat záběry právě v této poslední hodince.
Čtyři dny byli jak přes kopírák.
Na lov jsem měl pět dní, ovšem první čtyři dny se dají shrnout do jednoho dne.
Ráno brali pstruzi a každý večer mi do toho bouchl sumec.
Nevěděl jsem jak se jich zbavit. Přestal jsem si hrát s atraktivitou. Nedával jsem ani PVAčka. Když už mi zabral sumec na samotnou broskvou popku bez jediného krmení kolem. Začínal jsem pochybovat, jestli je ta správná doba na kapry.
První dva dny jsem trávil pod vilou Bled.
Po té se ke mě dostala informace, že na druhé straně jezera je kapří aktivita větší. Další den jsem se tam přesunul. To už bylo kolem jezera celkem dost rybářů, jak místních tak i ze zahraničí. Informace byli čím dál pozitivnější a já věřil, že to konečně prolomím.
Opak byl pravdou, nejdříve přišel další pstruh a po silné vichřici a bouřce, kterou jsem zvládl přečkat u vody asi jen já, přišel další sumec.
Předposlední den jsem se šoupl kousek stranou od rybářů, kteří si zabrali místa již brzy ráno.
Tentokrát jsem vsadil na větší průměry abych zkusil selektovat pstruhy.
Kolem poledního přichází záběr. Ano, další pstruh 🙂
Během toho dne se ve mě převalovala taková zvláštní energie, různé pocity. Čím více se zkracoval můj čas na ulovení kapra, cítil jsem, že to chce ještě jednu změnu.
Už od začátku mě to táhlo na jedno místo, které jsem chtěl navštívit hned druhý den, ale zákaz vjezdu na silnici mi to nedovolil. Až později jsem zjistil, že se to týkalo jen aut co neměli v tom směru žádný cíl.
Nicméně teď nebo nikdy. Odpo přišla Verča s dětmi. Mia chtěla zůstat se mnou až do konce lovu. Říkal jsem jí, že se budeme muset přesunout. Bude to velká dálka. Půjdeš pěšky. Dáš to??? ptal jsem se…Mia to dala až na pár úseků celé po svých a tak kolem 18h máme pruty opět ve vodě. Tentokrát beru malou kobru a přikrmuji pár koulí craba a seafoodu na vytipovaná místa. Už od začátku byla vidět kapří aktivita. Věřil jsem tomu. Dokonce po cca hodině přichází záběr. A na konci? Malý sumec 🙂 Největší radost z něj měla Mia. I tak jsem nadále věřil, že tohle místo bude správné. Ve hře byla 16mm vyváženka craba a 20mm kulička seafoodu. Samostatně, bez tuningu. 😀
22:40. Pomalu balím věci, když v tom jízda jak hrom! Letím bosý do vody, beru prut a na konci konečně necítím to již známé kopání. Byl jsem nervózní. Věděl jsem že by to už mohl být on, ten první…Kostel začíná odbíjet 23h a já konečně vidím ve vodě obrys ryby pro kterou jsem přijel. Byl to kapr! Nedal mi nic zadarmo. Zajel mi navíc do druhého prutu a drama se stupňovalo. Ještě pár výpadů, poslední převalení a je v síti. Pocity?
Úleva jako kráva 😀 První kapr z jezera Bled! Nebyl největší na místní poměry, ale pro mě měl cenu zlata. Stál jsem po pás ve vodě a užíval si to plnými doušky. Do toho přijela Verča a tak jsme si ten moment mohli užívat skoro všichni, chyběl už jen Oskárek.
Kamery, foťák i telefon jsme měli vybité, naštěstí Verča měla alespoň svůj mobil, tak jsme mohli pořídit pár fotek na památku.
Tenhle moment, tyhle pocity, tenhle kapr a vše kolem ve mě nesmazatelně zůstane už napořád. Prožít takové chvilky přeju každému. I teď když píši tyto řádky jsem na hraně slz. Byl to silný moment. Miluju rybaření, miluju putování za těmito tvory, ale nejvíc miluju právě tyto příběhy, které nevznikají doma na gauči.
´´Na konci je vždycky ryba, ale nejkrásnější je příběh, který jí předcházel..´´
Pusa, rozlučka a poslední pohled na rybu, která mě nabila tak mocnou energií, že bych do vesmíru dolétl i bez rakety.
Balíme poslední věci a vtipem na závěr byl ten fakt, že jsem byl mokrej od hlavy až k patě. Co teď? Přece si neušpiním auto. Ok, pojedu nahý. 🙂 Těžko říct kdyby nás zastavili a já jako řidič byl úplně nahý co by si místní policisté pomysleli. Třeba jsou zvyklí, třeba bych se šel na chvíli zchladit 😀
V tu noc jsem nemohl usnout. Měl jsem před sebou ještě den lovu. V hlavě mi začali projíždět myšlenky nad nějakou třešničkou.
Ráno vyrážíme o trochu později, ale před 6h už vše leží zpět na svém místě. Namáčím pár kuliček do vody a postupně dokrmuji. Potají samozřejmě. Hned u prvního ranního krmení jsem měl štěstí. Pár minut po té co jsem dokrmil, přilétá dron na kontrolu. Uf to mohl být celkem průser…
Samozřejmě do mě trochu vstupovali výčitky, že se to nemá. Ovšem po tom co jsem vše viděl od místních i zahraničních rybářů, tak těch pár kuliček tomu určitě neublíží.
Poslední den byl jiný. Ráno mimo jeden drbanec nebylo nic, večer se neukázal ani sumec.
Přes den jsem sice zkoušel jedním prutem prochytávat mělčiny kde se občas ukázal menší kapřík, to by se ale lidi nesměli koupat tam kde to je zakázané…Nechybělo moc a mohl jsem změřit sílu s tak 80kg anglánem.:D No takovou fotku z Bledu nemá asi nikdo co si budem…🙂
Dokobrovávám zbytek namočeného boilies a čekám kdy se opět ukáží kapři. Dneska si dali na čas, ale kolem 21h se začínají objevovat první kruhy nad montážemi. Opět jsem to cítil v kostech jak blázen. Čekal jsem to, čekal jsem jízdu a šanci na třešničku!
Prišla?
Přišla!
Kolem 22:15 opět přichází parádní jízda. Tentokrát už v prsačkách letím k prutu plnej očekávání. Hned v úvodu cítím, že to bude těžší ryba. Zároveň ale cítím, že není něco v pořádku. Občas jsem cítil takové divné povolení, jemné poškubnutí. Ryba se jen převalovala, žádné prudké kopance nic. A s jedním poškubnutím bylo i hotovo. Vypla se. Po vytažení prohlížím montáž, háček v topu vše jak má být. Ten večer už jsem druhou šanci nedostal. Posledních pár minut u vody se i tak nesli v dobré energii. Užíval jsem si to i bez třešničky. Proč být zklamaný když jsem si splnil sen?
Až na ubytku mi to nedalo, vše znova prohlížím a dumám co mohlo být špatně. Závěska:( Špatně držela zacvaklá na obratlíku a to byl pravděpodobně kámen úrazu, ryba se nemohla správně zaseknout. Věděl jsem že už nejsou nic moc po několika dnech chytání a doplatil na to. Chybami se člověk učí. I to k rybaření patří.
Na druhou stranu, kdybych chytil i tu třešničku, měl bych o další důvod méně se sem znova vracet. Takhle mám o motivaci postaráno.
Další den kdy už nebyla možnost rybařit, vyrážíme s rodinkou na výlet a užíváme si poslední momenty u jezera.
Kdo si myslí že odjíždím nespokojený či snad zklamaný je na omylu. I po chybě která mě připravila o další trofej z této vody jsem byl jak po rybařské tak i po lidské stránce maximálně naplněn. Nevím jak popsat, jak moc mi to vlilo novou šťávu do žil.
Možná bude lepší, když tam vyrazíte a prožijete svůj příběh plných skvělých zážitku u tohoto jezera také! Tak jako já - my!
Konec!
Konec? Kdepak…ten u mě věřím nikdy nehrozí. 😀
Další výpravy jsou předemnou.
Orlík, Berounka či WCC26 na Orellaně
Já i vy se máme na co těšit!
Věřím že jste dočetli až sem, že vás můj zážitek alespoň trochu motivoval či inspiroval.
Užívejte každou chvilku u vody přátelé a važme si každé ryby co přelstíme.
Vnímejme každou rybu pro jejich krásu a sílu, ne jen pro jejich velikost 🙂
Děkuji všem za podporu!
za garáž Milda
Ahooj!