SAHARA - ANEB PRVNÍ VÝPRAVA JEN JÁ A DĚTI

Ahoj všem!
O prvním prázdninovém týdnu nás čekala výprava na jezero Sahara. Výprava která nám měla ukázat, jak to zvládneme bez maminky :) S Miou jsem toho odjel už nespočet, ale s Oskárkem a hlavně s oběma jsem vyrazil na více než jednu noc úplně poprvé.
Verča nám navíc odjela až do Anglie což nám vzalo i případný plán ´´B´´. Ovšem v půli výpravy se k nám měla přidat.
Vedro jako blázen, dvě malé děti, daleko od domova, pouze v bivaku, maminka někde v čudu.
Tentokrát vám řeknu hned na začátku jak to dopadlo.
Bylo to úžasný! Víc pyšnější táta nemůžu být!
Když dětem dáte přírodu, trochu té rozumné svobody a hlavně čas s vámi jako rodiči, je jedno kde jste. Děti tohle dobrodružství milují a já jsem rád, že moje děti nejsou výjimkou.
Samozřejmě to nebylo bez komplikací…
V den odjezdu nás čekalo největší vedro. Až přes 40°C. Trochu jsem váhal zda nevyrazíme až o den - dva později, ale nešlo to vydržet. Děti zvládli cestu statečně a jelikož nás při vybalování a stavění zázemí netlačil žádný čas, mohli jsme se v klidu koupat a užívat si první chvilky u vody.
Bohužel další starosti na nás teprve čekali.
Měli jsme před sebou týden od neděle do soboty. Na této výpravě mimo trávení času s dětmi, jsem si stanovil i jeden cíl. Chtěl jsem potrénovat daleký odhoz pro výpravu na jezero Bled, která nás čeká v srpnu.
Kdo znáte jezero Sahara víte, jak někdy náladová voda to je. Skrývá neskutečně krásné a bojovné ryby. Nebyl jsem zde poprvé a i díky poznámkám z předešlých výprav jsem byl připraven na 100%. Na víc jsme jeli na místo, kde jsme byli loni na podzim. Což mi ušetřilo čas ohledně mapování a hledání ideálních lovných míst.
Na tuto výpravu jsem sebou vzal tři druhy návnad a nástrah. První, kdo mě už dobře zná ví, že bez chilly fishky nikam už nejedu. Dalším druhem byl pak squid mint a hot strawberry. Nechyběli i další příchutě popek broskev, ananas a pepř.
Krmení na této vodě bylo sice omezeno na 7kg na den. To pro nás nebyla překážka, věděl jsem co efektivita produktů z garáže dokáže i bez velkého zakrmování.
Strategie pro začátek byla jasná. Začít jemněji pak případně přitvrdit.
Byla možnost chytat na tři pruty, tu jsem ale využil až o skoro dva dny později.
Stavění zázemí a hraní s dětmi způsobilo, že čas utekl jako voda. K náhozu jsem se dostal až kolem 20h. Nevadilo mi to, času bylo před námi dost.
První místo, které nám přineslo i pěkné ryby při poslední výpravě, bylo přímo před námi na cca 100m. Na distančních tyčkách jsem si vše pečlivě naměřil a mohl jsem to tak servírovat s větší jistotou. Na tento prut jsem zvolil chilly fishku, nejprve klasický začátek 14mm peletka
v těstě s kapkou esence. Zde jsem krmil spombem 4mm a 14mm peletky s trochou dipu + kobrou pár kuliček rychlorozpustných 20mm koulí. Šlo mi o to, co nejdříve místo udělat maximálně atraktivní. Věděl jsem, že zde není moc velké množství bílé ryby,díky tomu jsem si mohl dovolit jemnější krmení.
Druhé místo bylo po naší levici cca 60 m od břehu. Zde jsem rozkrmil podobně, ale tentokrát squid mintem. Jako nástrahu jsem zvolil 14mm popku broskev čistě samostatně.
Záběr se dostavil dřív než jsem čekal, kolem 22h a trochu dle očekávání na chilly fishku zdolávám prvního cca 15kg těžkého lysce. Po té se už nic nedělo.
Druhý den dolazuji montáže, pravidelně zlehka dokrmuji a natěšeně čekám na ten krásný zvuk hlásiče.
Vidle mi do toho hodila bouřka. Toho jsem se právě bál upřímně nejvíce. Sám s dvěma dětmi, v bivaku a ještě do toho chytat? To nešlo. Vedra byla úmorná a bylo jasné, že z toho nevzejde nic dobrého. Modlil jsem se ke všem svatým aby nás to nejhorší minulo. Kolem 18h vytahuji pruty, ukládám je do trávy a přidávám další kolíky k bivakům.
Musím říct, že jsem na rybách už něco zažil, ale takhle jsem se dlouho nebál. Bál jsem se samozřejmě o děti. To že by nám vzal vítr věci čert vem, ale nechtěl jsem aby si vytvořili z toho nějaké trauma. Kolem 19h to přichází. Silný vítr a velké rány se hlavně nelíbily Oskárkovi. Mia zvládla vichřici na Tribajlu, ta už byla zvyklá. Osky se ale nedal a po chvíli se už zase smál. Byly sice momenty kdy jsem se musel do bivaku zavěsit a pomoc mu se udržet. Na radaru jsem bedlivě sledoval mrak, který na nás mířil a počítal každou vteřinu kdy už odejde. Zvládli jsme to. Měli jsme z pr. kliku že nás to nejhorší minulo.
Kolem 21h kdy už byl relativně klid, hážu montáže zpět na svá místa a říkám si, co tak asi přinese tahle menší změna počasí.
Záběr přichází téměř okamžitě, co záběr, po chvilce se rozjíždí i druhý prut. První souboj zvládám vyhrát a co ten druhý? Prut sice už mlčel, ale ryba zůstala zaparkovaná za lavicí. Po chvilce se mi jí podařilo opět rozjet a do podběráku dostávám další trofej.
První si zobnul chilly fisku tentokrát v kombinaci 16mm kulička v dipu s popkou stejné příchutě a druhý neodolal malé 14mm popce příchuť broskev.
Nebyly to sice giganti na místní poměry, ale byly krásní a to mi stačilo. Rychle pár fotek a hurá zpět do vody.
Po půlnoci přichází další jízda. Na samotnou 16mm vyváženku fishky v dipu zdolávám dalšího lysce okolo 13kg. Pak? Zase nic.
Tohle byla tak čtyři dny absolutní jistota. Záběry nám totiž chodily jen mezi 20 až 22h a od cca půlnoci do 2h ranní.
V tuhle dobu už děti většinou spali a tak se ani nemohli těšit se mnou. Změna přišla v úterý. Sice už jsme leželi v bivaku a chystali se ke spánku, Oskárek už i dost zabíral, v tom se ale rozezněl hlásič. Všichni jsme vylétli, jak vlaštovky z hnízda a pádili k prutu. Další lysec s vahou přes 16kg na dvě seřízlé popky chilly fishky, udělal konečně radost i dětem.
Pak následoval už přece jen spánek. Jen u dětí. Já musel být v pohotovosti. Bohužel ne kvůli rybám, ale další bouřce, která se na nás valila. Po půlnoci měla dorazit. A dorazila. Další silný vítr prověřil náš tábor. Pocit když stojíte opřený o bivak tlačíte se proti větru a držíte ho zuby nehty, přitom koukáte na spící děti, nebyl nic moc. Věřil jsem že to zvládneme
a taky že jo. Po hodině je opět klid a já se můžu přidat k dětem. Respektive až po tom co nahodím pruty zpět do vody. To už jsem měl v akci třetí prut a tím i další místo.
Prostřední prut jsem nechal být, vlevo jsem kombinoval squid mint s jahodou a doprava na nové místo šla chilly fishka s pepřovou pokou. Kdybych věděl jak produktivní kombinace tohle nakonec bude, dával jsem ji pod hák už od začátku.
Přicházeli nám na ni opravdu krásné ryby.
Ve středu v podvečer přijíždí Verča. Štěstím bez sebe ji všichni objímáme, ne jen kvůli večeři kterou dovezla, ale protože ji máme zkrátka rádi :) Hned po chvilce kdy už máme maminku zpátky, dostáváme do sítě další pěknou šupinu. To nám ale přinesla štěstí!
Druhý den bylo radosti ještě víc. Konečně záběr přes den! Navíc v poledne.
Souboj netrval moc dlouho o to víc jsem byl překvapený co jsem to navedl do podběráku.
19,5 kg těžký šupík nám vykouzlil nekonečný úsměv na tváři. Odpoledne pak vyráží Verča s dětmi do obchodu a na hřiště si trochu pohrát. Využívám čas ke krmení a k dotočení pár videí.
S poledňákem přišel obrat. 20h bedlivě sleduji příposlech. 21h stále nic. 22h taktéž nic. Ani po půlnoci se mi nedaří udělat záběr. S větrem a vlanami, zároveň i se změnou tlaku se situace obrátila směrem, který se nám moc nelíbil. Nad ránem sice přemlouvám menšího lysce na popku ananasu, však věděl jsem že je něco jinak. Nakonec to nebyla špatná změna. Večer a v noci se na břeh ukázalo už jen pár ryb, zato přes den se nám konečně dařili dělat pravidelné záběry.
Když se týden překlopil do druhé poloviny, byl čas proti nám. Utíkalo to až moc rychle. Najednou byla před námi poslední noc a já vůbec nebyl připraven na odjezd domů. Ještě aspoň týden bych klidně dal. 🙂
Je tu sobota, balíme. Nebyl žádný spěch, tak si vychutnáváme ještě poslední chvilky u vody.
To co se nám stalo při balení jsem vždy viděl jedině v nějakých vtipných videích. Vše pečlivě uložené v autě, rozlučka s vodu a přírodou, sedám za volant a klíče nikde???
Ano věděl jsem hned kde jsou. Byly celý týden pověšeny v bivaku a při balení se pečlivě zabalili s ním. A kde byl bivak? Hádáte správně. Úplně dole pod vším možným…:) Tak znova no…Po dalším tetrisu nacházíme klíče a můžeme slavnostně vyrazit k domovu.
Ještě bych se rád zmínil o pár zážitcích. Na protějším břehu seděl rybář, který byl neustále ve vodě. Buď krmil, zdolával nebo prostě pořád něco dělal. Kdo to byl? Pro mladé rybáře je to jméno možná už neznámé, pro mě je známé až až. Jarda Vítek! Ze začátku jsem ho chtěl jít i navštívit. Ovšem pak jsem si říkal, kdybych byl na jeho místě, chci mít klid. Pro mě byl už úžasný moment ho sledovat naživo v praxi!
Dalším zážitkem bylo seznámení s panem dr. Drozdem. Tento pán mi dal tolik informací, že jsem si je ani nestíhal psát do deníku. Nebyly to informace o tom jak chytat ryby. Ale informace, poznatky například ohledně správného hospodaření na daném revíru, jak správně dezinfikovat rybu, jak se některé ryby chovají a co mohou způsobit i když se nám jeví jako neviní tvorové. Nebo už jen věčné téma háčky bez proti hrotu. Zkrátka info a teď už i kontakt k nezaplacení.
Nikdy nevíte koho u vody potkáte, proto se nebojte i třeba jen naslouchat.
To už je přece jen konec. Vždy si říkám jak ten článek udělám kratší, ale to bych vám nemohl povědět vše. 🙂
Já, děti i Verča jsme si tento týden užily naprosto nejvíc.
Když dokončuji tyto řádky, máme za sebou i rybářskou akademii pro děti, která dopadla?
Počkejte si na další článek. (malá nápověda, při ukončení mi ukápla slza..samozřejmě štěstím…:) )
Zároveň se chystáme na již zmíněný Bled, bude co psát 🙂
Kubovi děkuji za skvělé produkty i skvělou spolupráci!
Společně dokážeme velké věci!
Přátelé užívejte každou chvilku u vody ať už sami nebo s rodinou.
Ahoooj Milda!